Báseň Země

Cítím, že musím zvýšit hlas.

Lide můj, stojíš před branou už dlouho.
Nech prosím rozeznít zpěvy v tvé duši
a uvědom si, co nejvíce tě na cestě ke zpěvu ruší.

Věz, že celé věky si přeji, abys mým zahradníkem se stal,
abys obdělal půdu a sémě do ní  vložil.
Pak ve stínu stromu či měšíčním svitu,
z touhy po slunci a dešti, abys báseň v tichu psal.

Přeji si ještě, abys snil dlouze o květu a bohatosti plodu,
a pečoval o pole každým dnem.
Přeji si taky, ať udržuješ čistou vodu,
a ať válka o moc navždy zanikne.

V tom čase růstu Básník se z tebe stane,
a pravost všeho stvrdí slza, co z oka ti zkane.
V té chvíli Láska i do tvých plic se vpeče.
Tu probudíš se rázem a pocítíš úžas:

"Je ve mně. Už neuteče."

             A zlehka zazní tajemný hlas.

"Já k tobě z velké dálky šla dlouho,
šla jsem světa kraj.
Někdo mně penězi lákal,
jiný zas palicí popohnal.
Můj drahý Básníku, vím,
jak v bolesti své vzkvétáš.
Nejsem u  tebe jako pouhý host,
již vládnu tvé Zemi,
trůn můj pokorně smétáš.
Jsem všude s tebou.
Důvěřuj mi, to navýsost."

         7.9.2013