Láska, ta tě stále vede

Stále, je tu stále ten zvláštně prázdný čas.
Tvořivě a s citem měním
SEBE, TEBE, SVĚT kolem nás.

Tvořivě a s citem? Jak rozumět tomu mám?

Pravda. Tvorba je někdy jak prudký jed.
Člověk se stále učí.
Nechce přitom zabíjet!

ááá ... začínám Tě chápat, možná už vím.

Vstup bez obav do moře plného ledu
a jeho klidem nech prostoupit svou duši.
A usměj se. Vždyť úsměv, ten ti tak sluší.

A co bude pak?

To říct ti nemohu.
Jedno vím však, že láska, ta tě stále vede.
Je v TOBĚ. Nikdy tě nepodvede.

Tak ji důvěřuj a pokračuj dál.

... a pamatúúúúj ...

Vesmír TĚ MILUJE, chce abys hrál.

21.7.2013 Báseň vznikla v době, kdy jsem velmi silně pochybovala. Zdál se mi zajímavý sen o moři, ledu. Třeba vám ho tady někdy napíšu.