Putování Zemí s nebesy
Člověk se vzdálením od lidí přibližuje k Zemi.
Srdcem mu zašeptá: "Ulehni a vzdej se mi."
Tak uléhám do trávy a ptám se,
kam asi nebeská cestička mě vede.
Mrak překrývá záhy odpověď,
a brzy na to zjevuje se mi srdce nadýchané.
AHA, tak k lásce kráčím, či ona kráčí ke mě?
Zbavuje mě pout. Tíha zeslabuje jemně.
"Nutně je třeba opustit budovy a klece,
vyjít ze studených žaláří.
Učit se vidět, přece.
Pak možná ...
Když odvahu nabrat se ti podaří,
počneš vidět věci nevídané.
Slunce tě bytostně rozzáří,
uslyšíš předem neslýchané."
17.5.2015
Fotografie z cesty můžete shlédnout kliknutím na odkaz
