"Už poznávám."

Vše je víc než pravé tou silou,
jenž Vesmír dává znát.
Proč okolnosti jsou podivné,
ani netřeba se ptát.

Den s nocí setkává se stále,
jak život se smrtí. To znáš.
A tys zapomněl málem.
Tak blízko všechno máš.

Pohlédni dovnitř a sklidni svou mysl,
a strachy nech navždy za dveřmi stát.
Bez lásky žít, to nemá smysl.
"Já, miluji Tě. To nastokrát."

Přec lekneš se a utečeš,
neb nevíš co "to" je,
tak raději se vzdáváš s bílou vlajkou,
bez boje.

Přec lekneš se a utečeš,
neb nevíš, že "to" pravé,
netušíš, kde skrývá se v hoře
pramen řeky dravé.

Vesmír, zlehka teď dýše.
On ví čeho ses bál.
Snad zrady ti leží v břiše?
Snad na pověst jsi dbal?

Už mnoho let a mnoho jar
jde člověk k Lásce boží.
A když ji potká,
svou hlavu do písku noří.

"To půjde", Vesmír říká
"jen věř a svému jdi vstříc".
Vše do nás pomalu vniká,
i kdybychom nechtěli sebevíc.

A čistá láska roste tiše.
Jednou z ní vyroste nádherný chrám.
A pokvete celá říše,
když ucítí tvé

             "Už poznávám."

9.8.2013