Možná jsem z jiné planety
26.03.2015 19:28Jeho svátost Dalajláma pronesl:
" Nejsou zapotřebí žádné chrámy, není zapotřebí komplikovaná filozofie. Náš vlastní mozek a vlastní srdce jsou naším chrámem, mou filozofií je laskavost."
Člověk by měl přestat stavět monumentální stavby dotýkající se nebes. Sám každý jeden ať čestně a upřímně realizuje život, ať staví chrám v sobě samém. Ovšem jak se to dělá?
Lidé mají mnoho chytrých rad, návodů, ale také mnoho argumentů jak to či ono lze či nelze. Ale buďme upřímní a každý sám v sobě, v tichu, si řekněme, zda děláme v životě to, co bychom opravdu od srdce rádi dělali? Zda žijeme tam, kde se cítíme dobře a spokojeně? Zda žijeme ve vztahu, který je bohatý na lásku, přátelství, toleranci, důvěru, vzájemnou úctu?
Tak příkladně dokážete si představit, že bychom opravdu dělali to, co si přejeme, co cítíme ze sebe, z hloubi svého nitra? To by pravděpodobně takový člověk byl spokojený. Dělal by to, co ho baví, jeho práce by mu přinášela radost a ve výsledku jeho činnosti by to jistě bylo vidět. Takový člověk si pravděpodobně bude schopen najít i příznivé místo pro život, dost možná i partnera, se kterým si bude rozumět a se kterým bude plně a odevzdaně sdílet vše dobré i zlé co život přinese. Vidíte to jinak?
Každý člověk má jedinečné předpoklady, dispozice pro něco. Pestrost našich schopností a možností je veliká. To vše díky vesmírnému prostředí; Zemi, která v něm existuje a zároveň poskytuje jedinečné prostředí k životu; a též díky našemu lidskému tělu, které je schopno na Zemi existovat, být. Jenže. Je rozdíl mezi existencí a existencí?
Historie lidstva je plna příkladů lidí, kteří díky jisté bezduchosti činili a stále činí špatnosti. O takových lidech říkáme, že jsou to lidé bez svědomí, bez vnitřní morálky, bez zábran, bez tváře, bez páteře, bez srdce.
Jsou ovšem i lidé (vždy na svět přicházeli a stále přicházejí), kteří si uvědomili a uvědomují, že tělo bez ducha je pouhá nic neříkající hmota a že propojením hmoty a duchovní energie se člověk stává plně celistvým, přirozeně krásným. Dovolte mi, abych zde ocitovala jednu z myšlenek mistra Lao-c´ z knihy Tao-Te-Ťing (Kniha o Cestě a ctnosti) -
č. 11
Třicet loukotí se sbíhá v jediném středu;
tento prázdný otvor ve středu kol je
nezbytným, má-li vůz fungovat.
Když vyrábíme nádobu z hroudy hlíny,
teprve prázdný prostor uvnitř nádoby
činí ji použitelnou.
Vyrábíme dveře a okna pro obydlí,
avšak jen prázdný prostor uvnitř
činí dům obyvatelným.
Tudíž, jestliže hmotné má převahu,
jen nehmotné činí je užitečným.
Tápeme. Jsme osamoceni. A zcela přirozeně máme tendenci se k někomu, k něčemu přidat, spojit se, máme potřebu sdílet chybování, těžkosti, prožívané pocity, sdílet hledání, Cestu. Náboženství se často nabízelo a nabízí jako velké vysvobození – „okem božím brzo prozřeš“. Z náboženské víry se však stal velký obchod, velká politika. Člověk podrobil člověka. A k tomuto účelu byly zneužity i nebesa. Ve jménu Boha se prolévala lidská krev, ve jménu Boha byly války, ve jménu Boha byly upalovány čarodějnice a kacíři, ve jménu Boha byly likvidovány kultury, násilně podrobován lid, dobývané území, posilována moc a vláda.
Drancování, inkvizice, intriky, přetvářka, hra na hodného a zlého. Je zde někdo kdo neví o čem je řeč?
Věřím. Chci tomu věřit, že na samém počátku byla vždy čistá myšlenka, dobrý a ušlechtilý záměr. Jenže. Historie potvrzuje své. Nepohodlní byli zásadně a opakovaně umlčováni. Zahrabání hluboko pod zem. Upáleni. Vražděni. Vyhnáni z kraje, za hory, moře, oceány. Důkazy? Zameteny pod koberec. Spáleny. Ničeny.
Devastace je velká. Proč?
Člověk se jen tak ze dne za dne nepromění. Vždy se musí přihodit něco silného, aby to s člověkem otřáslo, hnulo, aby přehodnotil osobní i životní priority a hodnoty, aby se zamyslel nad svou vnitřní morálkou, uvědomil si své chování, sebereflexi, a také to, že mnohdy dík předsudkům a zlozvykům stále dokolečka opakuje systém, který už dávno nepřínáší, a možná ještě nikdy nepřinesl pocit radosti a štěstí. Konec konců, a to především, aby zachytil schéma vlastních myšlenkových konstruktů, tvorbu názorů a způsobu sebepojímání.
Jenže lidé stále volají: "Chci vydělávat hodně peněz. Chci si koupit. Chci si užít. Chci MÍT. CHCI. CHCI. CHCI."
Už je to nějaký čas ... nechci mnoho. Přeji si rozvíjet co rozvíjet je možné; užívat, co užívat lze; učit se dál čemu učit se ještě mohu, zkoušet, objevovat, dál poznávat, proměňovat se, uskutečňovat.
Svět přece tvoříme skrze sebe. Přirozeně. Žijme naše životy bez násilí. Bez vydírání. Bez podvodů. Bez lží. Bez podmiňování a očekávání vděčnosti za cokoliv. Neusilujme za každou cenu. Nezasahujme do věcí, které již dávno dobře fungují. Pochybujme s vědomím existence nejistoty ze zítřejšího dne. Ale nezapomínejme pohlížet na den včerejší. Dík tomu můžeme ten dnešní dne žít vědomě, a s vědomím přítomnosti se stávat lepším.
Život na Zemi není snadný. Život na Zemi poskytuje a umožňuje mnohé. Život je příležitostí vylepšit co se našim rodičům či prarodičům nepovedlo,alespoň se o to pokoušet, to především v případě, kdy se s něčím necítíme spokojeni, radostní, šťastní.
O co našimi životy vlastně jde?
Domnívám se, že našimi životy nejde o nabývání pocitu spokojenosti a štěstí cestou neštěstí a nespokojeností druhých. Pravděpodobně žijeme převratnou dobu. Ovšem, která doba v historii nebyla dobou převratnou? Tzv. "páteřní horolezectví" a jiné prapodivné praktiky bude nejlépe předat do rukou dějepisců, literárních tvůrců, vypravěčů či samotných filmařů. Nastává doba velkých proměn v dějinách lidstva.
Někdy si tak říkám jsem opravdu z jiné planety? Nevím. Možná.
--------------------------
Článek, který se váže k mému příspěvku: "Bohatí by se měli o majetek dělit".
———
Zpět