Les Mytág

.......

Jádro hvozdu

Takže bylo dokonáno. Christian byl mrtev. Cizák byl mrtev. Rodný zvítězil. Legenda se uzavřela ve prospěch říše. Bude konec ničení a úpadku.

     Obrátil jsem se k ohni zády a vyrazil hustým lesem zpátky k linii, na které začínal sníh, a nahoru do údolí. Na zemi kolem ležela bílá peřina. Světlý šedý kámen, který se nade mnou tyčil, nebylo pro husté sněžení skoro ani vidět. Obešel jsem ho, teď už bez obav z Christianových žoldáků.

     Udeřil jsem do kamene mečem. Jestli jsem čekal, že se břinknutím rozezní na celé údolí, tak jsem se mýlil. Třesknutím zaniklo téměř okamžitě, i když ne tak rychle, jako mé volání Guiwenneth. Třikrát jsem zakřičel její jméno. Třikrát mi neodpovědělo nic jiného než šepot sněhu.

     Buď tu už byla a odešla, nebo ještě nepřišla. I Christian naznačoval, že kámen je její cíl. Proč se smál? Co věděl, že kolem toho dělal takové tajnosti?

     Myslím, že jsem to věděl už tenkrát, ale po tak úmorném putování v jejích stopách to byla natolik bolestivá myšlenka, že jsem se jí nedokázal zabývat. Nebyl jsem připraven uznat to, co bylo jasné. Ale zároveň mne stejná myšlenka k tomu místu poutala a bránila odejít. Musel jsem na ni počkat, děj se co děj.

     pokračování na nových webovkách

www.tatao.cz/les-mytag/.