Chtěl bych tam žít

Zdravím vás, mám se ... rozpolceně. Od minulé soboty do téhle jsem byl pracovat na farmě. Bál jsem se toho ale ... upřímně řečeno ... bylo to místo, kde jsem se za poslední 3 roky cítil NAPROSTO bez starostí, volný,.žádné deprese, žádné podobné věci. Je to zvláštní, opravdu jsem se tam cítil mnohem lépe než doma. Kde jsem bohužel zrovna teď. Ještě, že tam jedu zase v srpnu. Krásná příroda, zvířata a naprosto úžasný kolektiv tolerantních a inteligentních lidí, skvělé ... je to to jediné, co má smysl. Příroda.

Napadlo to ovšem matku, že bych jel na nějakou farmu přes prázdniny. Projeli jsme jich pár. A když jsme narazili na jednu velmi zajímavou farmu, tak už nebylo potřeba hledat jinou. Ráj na zemi, alespoň pro mě. Upřímně řečeno, je to skvělé místo. A to je už co říct, když to říká člověk jako já. Neskutečný balzám na duši. Jejich přístup ke zvířatům je skvělý. Spousta zvířat tam běhá volně, krocan, husy, slepice, prasata ... Já tam pracoval za ubytování a za stravu, velice příjemní lidé. Mám sice mozoly na rukou, ale jsem za ně rád. Já osobně se práci vyhýbám, tam to ovšem neplatí.

Chtěl bych tam žít.

Na tom místě jsem neměl ani pomyšlení na mé obvyklé věci nutné k přežití v mém (bohužel) přirozeném prostředí. Počítač, alkohol, marihuana (i když tu bych si tam zakouřil rád .. ). Tam jsem poznal jiné, lepší hodnoty, nepotřeboval jsem zahánět stres alkoholem, to dělalo to prostředí za něj.

Když jsem se vracel domů cítil jsem smutek, kdybych byl citlivější než jsem, možná bych i brečel. (Přičemž citlivej jsem dostatečně dost.) Návrat do mého prostředí ... Hrůza. Strašné místo. Plné špinavého ovzduší, skutečně nepříjemných romů ... Tohle místo je pro mě zahaleno strašnou mlhou. Ta atmosféra, kterou jsem cítil, když jsem příjížděl domů, byla známá. Vůně domova. Tak zkažená a tak moc spojená s mým nevyvedeným životem, až mi z toho bylo špatně. Nechtěl jsem se vracet. Do toho prostředí. Mezi ty lidi. Ve svém týdenním pobytu jsem poznal tolik skvělých lidí, mimochodem i jednu v mých očích vyjímečnou dívku, že návrat do mého starého života byl opravdu … Nechutný. Nechci se vracet do tohoto prostředí, mezi tyhle lidi .. .Život, ve kterém jsem se narodil, není pro mě, ...

Nikdy bych netušil, že mě něco takového potká.

----------------------------

Jonáš, 17 let – je autorem i dalších příspěvků (to velmi vnímavý a přemýšlivý mladý hoch. Po delší době, kdy ho sužovaly depresivní stavy, cca půl roku, se odhodlal nastoupit léčbu v psychiatrické léčebně. Tato zkušenost byla pro něho zcela novou a na tuto dobu nevzpomíná vůbec rád, protože toto prostředí se netvářilo vůbec přátelsky. Byl velmi šokován přístupem personálu, který necitlivým způsobem přistupoval k pacientům, tedy klientům léčebny, a nakonec byl rád, když za pouhé tři týdny toto místo opustil na vlastní žádost. Za tři měsíce v rámci letních prázdnin získal na farmě zkušenost zcela opačnou. Ta ho obohatila novými, o mnoho příjemnějšími prožitky a také mu dala  naději a víru pro lepší zítřek. Psychiatrická péče zůstala v jeho mysli s přesvědčením, že byla pro něho bez přínosu.

Olivers (o.s.) je s Jonášem velmi blízký kamarád, takže budeme vědět jak se mu daří hledat ono vysněné místo na Zemi.