Hrot, co mě postavil na nohy
Jmenuji se ……., je mi 21 let, žiji v Praze a momentálně jsem pracující občan České Republiky. Pocházím ze Severní Moravy. Otec zemřel, když mi bylo 9 let a o necelé dva roky později jsem se s matkou přestěhoval do vesnice u Prahy, kde bydlel její nový partner, a tím jsem se vzdálil od svých sourozenců, staršího bratra a starší sestry. Rád bych podrobněji popsal běh událostí odehrávajících se v rozmezí mezi 2011 a 2012, které vedly ke „hrotu“ jež mě svým způsobem postavil na nohy.
Vše se začalo hrotit na konci školního roku 2011. V té době jsem studoval na Gymnáziu Budějovická a navštěvoval jsem maturitní ročník. Přesnější slovo by však bylo „nenavštěvoval“. Škola mne nudila, a svým způsobem jsem ji nesnášel. Ve třídě jsem byl outsider, spolužáci ke mně byli víceméně slušní, ale nejspíše to bylo způsobeno tím, že jsem jim ochotně radil při testech. Přednášky profesorů mi většinou přišly zdlouhavé a o ničem, a jelikož jsem bez nejmenší práce zvládal všechny testy a zkoušky, velice brzo jsem se nechal zlákat a začal jsem „zatahovat“ školu se dvěma kamarády. Nechodil jsem na semináře a ani na většinu hodin. Jelikož jsem byl plnoletý, podepisoval jsem si omluvenky sám a nebyl jediný problém, dokud jednou matka nezjistila, že nechodím do školy. Mluvila s třídní profesorkou a domluvily se, že když do školy nepřijdu tak matce přijde SMS. Ani ne o dva dny později mně matka nachytala znova. Strhla se hádka, kdy jsem já drze stál za svým názorem, že do školy vlastně nepotřebuji chodit, protože ji zvládám i bez toho, ale matka o tom nechtěla slyšet ani slovo a vyžadovala ode mě plnou docházku do školy. Jelikož jsem poloviční sirotek a studoval jsem na střední škole, měl jsem nárok na sirotčí důchod, ale protože jsem bydlel s matkou, pobírala ho stále ona, přestože už jsem byl plnoletý. Byl to její způsob jak mne donutit najít si brigádu. Odmítala mi dávat jakékoli kapesné, protože jsem již v té době hodně kouřil a nikdy jsem neřekl ne, když mi někdo podával brko. Její partner je inteligentní muž o deset let starší než moje matka, takže byl pro mě v tu dobu vzorem starobylého pedanta a puntičkáře, a i když se mne snažil vést správným směrem, tak jsem se bránil. Měl jsem v sobě spoustu nahromaděného vzteku a každá hádka s nimi to jen zhoršila. Já stále chodil do školy jenom tak laxně, i když mi hrozila 3 z chování za neomluvené hodiny. Stále jsem nepracoval. Na druhou stranu, ke konci jsem se doma sám učil na množství zkoušek, co mne čekaly.
Nejhorší asi bylo, že ani jedna strana nehodlala ustoupit. Vždy, kdy to vypadalo, že bych s matkou mohl vést klidný rozhovor a rozhodl jsem se teda na její požádání říct co si o tom myslím, zvrhlo se to hádku.
A tedy na konci školního roku 2011 mne nepřipustili k maturitě, protože jsem musel udělat 8 klasifikačních zkoušek kvůli nepřítomnosti na hodinách. Celou dobu jsem byl sice nervózní, ale věděl jsem, že to mám v kapse, že to prostě umím a není možnost, abych to nezvládl. Na poslední zkoušce jsem pohořel. Profesor na základ společenských věd, který nás měl učit filosofii mi byl silně nesympatický a nesouhlasil jsem s mnoha názory, které v hodině vykládal. Proto jsem na jeho hodiny přestal chodit a on si mne díky tomu zapamatoval. Na jeho úsměv nezapomenu. V září 2011 jsem měl druhou možnost zopakovat klasifikační přezkoušení ze základu společenských věd, ale ta dopadla stejně. Takže mi rovnou řekli, že s 3 z chování mi nedovolí opakovat ročník, protože mi dali šanci se polepšit, ale nepolepšil jsem se a já se v tu chvíli stal nezaměstnaným plnoletým občanem České Republiky.
To spustilo lavinu. Ten den jsem večer seděl s matkou a jejím přítelem v obýváku. Řekli mi, že do měsíce musím začít platit nájem, že se od teď živím sám a ať si udělám přibližný propočet toho, na co mě to vyjde. To jsem udělal a překvapil jsem je, jak přesně jsem se trefil v cenách energií, jídla, atd. Když jsem pochopil, že jsem doslova „v hajzlu“ tak se ve mně něco zlomilo. Bylo mi jasné, že musím jít na jinou školu a dodělat 4. ročník, protože práci bych nikdy nesehnal tak rychle. Tudíž jsem jim řekl, že si zkusím najít ještě jinou školu. S tím souhlasili.
Začal jsem psát na školy, ale většinou mi nepřišla žádná odpověď nebo jenom prosté odmítnutí. Začínal jsem chápat, jak moc špatně na tom najednou jsem. Vše se vyhrotilo na konci září. Přišel jsem domů pozdě večer od kamaráda, kterému jsem před tím přes den pomáhal v práci, abych měl aspoň nějaké peníze. Byl jsem pod vlivem marihuany a strašně hladový. Takže jsem po vstupu do domu zamířil ke dveřím do kuchyně. Byly zamčené. To už mně dorazilo. Došel jsem k sobě nahoru do pokoje a usnul jsem. Ráno jsem se probral a beze slova si začal balit věci. Zavolal jsem bratranci, který mi byl blízký jako bratr a který mi už několikrát mi nabízel ať se seberu a jdu bydlet k nim, a já se poprvé odhodlal to udělat. Zvedl mi to, a vrátil mi trochu naděje, že to možná ještě vše půjde dát v poklidu dohromady. Kolem dvanácté přijel s autem před dům, nanosili jsme tam pár mých věcí, já jsem ještě oznámil, že tedy odcházím.
Dva týdny jsem bydlel u bratrance a strejdy, ale strejda o tom nevěděl, byl na dovolené. Týden a půl po stěhování jsem mluvil se svoji tetou (máma onoho bratrance) a ta mi nabídla možnost bydlet u ní, přesto, že sama má svých problémů dost. Takže jsme se dohodli, že se k ní nastěhuji, ona mi pomůže sehnat školu a já ji dostuduji a nejpozději po maturitě se odstěhuji. Platil jsem jí nájem a bydleli jsme ještě se sestřenicí a psem v bytě 1+1. OD té doby se vše začalo obracet, pomalu, ale jistě. Díky. Teta měla větší trpělivost než matka a byla vstřícnější, otevřenější. Když jsme měli nějaký problém, tak jsme ho normálně prodiskutovali jako dospělí lidi a nějak konstruktivně jsme ho vyřešili. Ještě v říjnu jsem byl na pohovoru na Gymnáziu Litoměřická, a díky štěstí, tetě a přístupu ředitele mě přijali. Nestalo by se to, kdyby teta nevěřila tomu, že jsem schopný úspěšně dojít až k maturitě. Ze všech dospělých lidí kolem mě mi tehdy věřila vlastně jako jediná, a pak i ředitel gymnázia, ten mi dal šanci. Dělal jsem srovnávací zkoušky a během nich jsem začal chodit do školy. Noví spolužáci mně přijali celkem rychle a ještě, než jsem dodělal všechny zkoušky tak jsem zapadl do kolektivu. Připadal jsem si jako úplně nový člověk, najednou jsem se cítil sebevědomý, oblíbený, šťastný. Pocity, které jsem předtím prožíval málokdy. S tetou jsme si sice někdy taky nerozuměli, ale během té doby co jsem tam bydlel se mezi námi vytvořilo jakési pouto a já jsem najednou začal nahlížet i do jejích problémů a snažil se jí být oporou, když to bylo třeba, i když kolikrát jsem ani nevěděl jak. V pololetí jsem měl svůj nejlepší prospěch na střední škole od 2. ročníku a po novém roce jsem se dokonce probojoval do finálového kola filosofické soutěže pořádané FF Univerzity Palackého v Olomouci, ale do poslední dvojky sem se nedostal. Podal jsem si přihlášky na vysoké školy do Brna, Prahy a Olomouce. Dokonce jsem během ledna navázal krátký vztah s jednou dívkou ze školy, který jsem si, ale hodně rychle rozmyslel. Během března jsem se potkal s jedním známým, který bydlíval poblíž, a při řeči u piva došlo na to, že hledá spolubydlícího. Tak jsme se šťastní dohodli, že se sestěhujeme.
30. 4. 2011 jsem se rozloučil s tetou a sestřenkou a vycestoval jsem na cestu na vlastní nohy. Jelikož jsem studoval, tak jsem znovu pobíral sirotčí důchod a konečně jsem ho měl ve vlastních rukou, takže jsem přežíval v poklidu, díky tetě a jejím radám jsem měl i něco našetřeno. Vše bylo skvělé, spolubydlící byl o dva roky starší a pracoval jako zahradník. Měl podobné zájmy a taky kouřil trávu, takže jsme často vysedávali po večerech u PC nebo u televize. Před maturitou jsem potkal Martinu, která mi pomohla si vše zase zkomplikovat, ale byl jsem s ní šťastný. Odmaturoval jsem výborně. Dějepis 1, Český Jazyk 2, Anglický Jazyk 1, Matematika 3. Do konce školního roku jsem měl dost peněz a sehnal jsem si také brigádu. Pomáhal jsem jinému zahradníkovi s prací a pobíral jsem dobré peníze. Chtěl jsem být s přítelkyní, a proto jsem nešel na přijímací zkoušky na vysoké školy do Brna a Olomouce. Na Karlově univerzitě jsem se dostal do druhého kola přijímacích zkoušek, ale neprošel jsem. Během července se se mnou Lenka rozešla a o pár týdnů později se dala do kupy se svým bývalým přítelem. Začaly na mně padat deprese. Uvědomil jsem si, jakou šanci jsem promarnil kvůli pocitu štěstí, který jsem dva měsíce s Martinou prožíval. Než jsem se vzpamatoval, tak jsem se nepohodl se zaměstnavatelem a dostal jsem padáka. Spolubydlící těžce nesl to, že najednou nemám peníze a začal se ke mně chovat odtažitě, s arogancí a nadhledem. Do konce prázdnin jsem se zase vzpamatoval a v září jsem nastoupil jako brigádník ve skladu s oblečením. Ale spolubydlící měl také osobní problémy a kvůli tomu, jak se ke mně choval, když jsem byl v nouzi já, jsem neměl nejmenší chuť mu pomáhat. Do měsíce jsem zjistil, že nezaplatil nájem (peníze předával on) a ani nezaplatil energie, přesto, že jsem mu peníze dával. Měl jsem s ním rozhovor, a dohodli jsme se, že se budu stěhovat až po zimě, protože by nezvládal platit nájem. Nicméně jsem ho převážně ignoroval a staral jsem se o své. To nezvládal ještě víc, takže to skončilo v listopadu, kdy jsem nastoupil na plný úvazek u firmy Kermat, kde stále pracuji. Přišel za mnou do pokoje s tím, že si musíme promluvit, že mi musí být jasné, že už nejsme sehraní a že nám to neklape, takže by byl rád, kdybych se odstěhoval. Tím mě zabil. První výplatu jsem měl dostat až v prosinci a týden před tím než mi toto řekl jsem platil nájem, neměl jsem peníze, neměl jsem kam jít. Takže jsem zvednul telefon a zavolal mámě. Řekl jsem jí, co se stalo a ona po poradě se svým přítelem souhlasila, že mi bude pronajímat pokoj u nich v domě, dokud si něco nenajdu.
Momentálně u mámy bydlím 3 měsíce, splatil jsem všechny dluhy a šetřím si na stěhování. Podal jsem přihlášku na Masarykovu Univerzitu, Karlovu Univerzitu a Univerzitu Palackého v Olomouci a začal jsem oprašovat učebnice a sešity, abych tentokrát příležitost lapil a držel se jí ze všech sil.
--------------------------------
Jméno mladého muže otevřené výpovědi ponecháváme zatím v tajnosti. Již dlouhá léta se zabývá mytologií. Čte fantasy literaturu, kde jsou často přítomné archetypy a symboly. Tato literatura vycházející z jungiánského principu vnímání života, je mu velmi blízká. Po nějakou dobu se věnoval historickému šermu. Je vynikajícím hráčem LARPu (https://cs.wikipedia.org/wiki/Larp), který pro své přátele také sám organizuje. Je literárně tvůrčí, píše krátké povídky, básně. Je typickým představitelem dospívajícího hledajícím vlastní identitu, své pravé "Já", pokládajícím si existenciální otázky, toužícím po čisté lásce, po lidské přízni a porozumění, prožívajícím úzkost a zlobu zároveň.
Uběhl nutný čas. Po roce je zde období podávání přihlášek k přijímacím zkouškám na VŠ. Tentokrát jde odhodlaně. Výsledek získánými body byl jasný. V říjnu 2013 se stal studentem Filozofické fakulty v Brně obor Dějiny. Jenže ... my moc dobře víme, že život není snadný a že společnost svými tvary, formami, požadavky nás, lidi, neustále překvapuje. Překvapila i našeho mladého muže. Nadšení, které prožíval při prvních přednáškách se začalo vytrácet kdoví kam, a když přišlo zkouškové období ztratil motiv zcela. Iluze, představy byly překryty tvrdou realitou. Propadl skepsi, která mu vzala další chuť, sílu i motiv usilovat o ukončení prvního semestru.
Nemyslete si příběh jednoho, rozhlížejícího se po světě, člověka zdaleka nekončí. Tato krizová situace byla pro tetu něco jako voda na mlýn. Bez upozornění vyrazila na cestu s jediným cílem postavit jednu ztracenou duši opět na nohy, na jeho vlastní nohy. Hlavním a nosným tématem celodenní tůry bylo hledání pravého obsahu těchto tří slov: pokora, úcta, pohrdání. Jaké ovoce přinese hustě našlapaný den ukáží dny zítřejší.
Příběh rostoucího do SEBE muže bude OLIVERS se zájme dál sledovat. :-)
