O důvěře

Já jsem velice důvěřivý člověk. Snažím se takový být, protože takový být chci. Vzhledem k určitým "spálením" se snažím být obezřetnější, občas snad i paranoidnější, ovšem stále jsem takový, jaký jsem. Důvěřivý. Až možná naivní. Zvláštní, že hodnoty jako "upřímnost" a "důvěřivost" a podobné věci lidé většinou nepřijímají. Život mě naučil víc, než všechny učebnice dohromady. Opravdu zvláštní, jak se opravdový život liší od iluzí, jaké vám vytvoří jiní lidé. Opravdu zvláštní.  Ale je to prostě tak, nikdy není nic takové, jak to vypadá a může se mi to líbit nebo ne… Vy konkrétně jste na mě působila velice důvěryhodně, už jen kvůli mé a vaší povaze. Nemám důvod vám nevěřit, proč bych to také dělal? Je to to, co od lidí očekávám, proč bych to tedy alespoň "jednou" nemohl dostat? Rád důvěřuji vám i ostatním, když důvěřují oni mě.

--------------------------------

Jonáš, 17 let