Jak jsem začala.
Údajně byl můj příběh za napsání knihy, ale řekněte sami, není těch knih už nějak moc?
Cítím však, že pokud mám něco ze své Cesty předat dál, jako poselství lidem, musím doputovat do určitého místa, kruh se uzavře, a já uvidím všechny souvislosti čistě a zřetelně. Možná uvidím místo, kde pramen pod povrchem země vzniká, kde se vyvalí ven a kudy dál protéká a nabírá sílu, co vše sebou strhává, co ho nutí změnit směr a také s jakými jinými prameny posiluje , slábne, mění velikost. Co však mohu nyní pravdivě napsat je, že na své Cestě hledám sebe sama, poslání, smysl života, a to není snadné. Má touha žít šťastně, radostně a s láskou má zřejmě velkou sílu. Docházím postupně k tomu, že tato energie je pro mě pravým pramenem Života.
Stručné dějiny. V roce 1990 se mi narodil syn, v roce 1993 jsem se rozvedla. Po revoluci jsem zásadně změnila zaměstnání. Nastala další, událostmi ovlivněna, profesní změna. Ze spokojené zpěvačky z povolání se stala bankovní úřednice. S budoucím životním partnerem jsem opět měnila zaměstnání. Měla jsem pomoci jeho rodičům v podnikání. Tak jsem se stala průkopnice v prodeji značkové kosmetiky v kamenné prodejně textilu a později dokonce vedoucí Drogerie. Velké zdravotní problémy (bederní páteř), a s tím spojená nespokojenost, mě donutily hledat řešení, někdy kolem roku 1994. V roce 1997 se narodila dcera a já byla nucena vyvíjet větší aktivitu směrem vlastního uzdravení. Bolesti zad mě obtěžovaly natolik, že jsem si v roce 1998 řekla: "A DOST!". Začala jsem vyhledávat pomoc aktivně. Otevřela jsem se alternativní medicíně, vzdělávala v psychosomatice, metodě SRT, naučila se pracovat s energii Reiki, objevila jsem svět homeopatie, na Pražské psychoterapeuticé fakultě studovala literaturu a otevírala se učení starých mistrů. Léčila jsem sebe i své děti. Otevřela jsem se učení chápání významu znamení a symbolů (prvním mým velkým učitelem byl C.G.Jung, rok 2000), začala jsem vnímat-vidět přicházející odpovědi.
Tehdy jsem probouzela v sobě Léčitelku. Zpětně vidím, že moje druhé manželství od událostí po tragické smrti mého bratra (10.12.2001) se začalo miniaturními kroky rozpadat. Můj přístup k životu se měnil od základu. Byla jsem konfrontována s přesahovostí své existence, byla jsem v tom docela sama a mnohé jsem vůbec nechápala. V lednu roku 2009 jsem se začala rozvádět. Někdy na jaře jsem se naprostým duševním i tělesným vysílením (začala jsem trpět nechutenstvím a zhubla na 46 kg) pokusila o tichý odchod. Osud tomu chtěl jinak. Zůstala jsem na živu. V té době (2008), ve svých 45 létech, jsem začala studovat dálkově vysokou školu (Řízení lidských zdrojů a Speciální pedagogiku) s domněním, že tak lépe uspěji na trhu práce.
Posledních sedm let života se probouzím do sebe. Prošla jsem si Extází, Prádelnou. Dokonalý Očistec. Odkrývaly se další nové schopnosti.
V létě roku 2012 jsem začala pociťovat silné vnitřní puzení jít na pouť. Ale vše zůstalo jen v mé mysli, v pocitu velké touhy jít, vydat se někam, 
kamkoliv, s někým blízkým. Čas ukázal, že na cestu, na putování krajem jsem ještě nebyla zcela připravena.
Půl roku na to mi byla synovcem doporučena kniha Les Mytág - Robert Holdstock. Byla to moje první kniha z oblasti fantasy. Četla jsem ji jedním dechem. Lesní svět, plný mytág prolínajících se s životy skutečných lidí, mě doslova učaroval a já pocítila silnou touhu prožít setkání se světem lesa opravdově.
Vzpomínám si moc dobře na dobu před několika léty, kdy jsem navštěvovala les, ale většinou to bylo za nějakým účelem - procházka, houbaření. Nyní, když vstupuji do nitra lesa, pociťuji nepopsatelné chvíle. A tak pomalu docházím ke zjištění, že onu zvláštní, silnou a také tajemnou energii lesa je možné prostoupit v případě, že člověk sám prostupuje do svého vlastního nitra. Miluji louky, vůni sena, výhled do krajiny, řeč vody, slunce, déšť, mraky, vítr, sněhové vločky.
Událostmi a okolnostmi jsem se postupně otevřela novému pohledu na život. Zbavila jsem se mnoha strachů. Nabyla jsem dokonce odvahu pobývat v lese sama, a to nejen přes den, ale i po celou noc. Moc dobře si pamatuji, když jsem jednoho dne vstupovala do lesa a na kraji jsem potkala dvě starší ženy sbírající borůvky. Pozdravila jsem je, když tu jedna z nich řekla:"A vy se nebojíte jít sama do lesa?". "Není čeho se bát.", odpověděla jsem s úsměvem na rtech. S pocitem naprosté svobody a radosti, jako malá holka, šla vstříc dobrodružství.
Pamatuji si na mé, někdy obvzláště veselé, začátky. Bylo to tuším na moje narozeniny, někdy koncem dubna roku 2013. Tehdy jsem si nadělila netradiční dárek. Putování na horu Blaník. Šli jsme tři. Já, muž, který se tehdy dotkl mého srdce a moje blízká duchovní přítelkyně. více Putování na horu Blaník aneb jak je důležité mít obvaz
Poznala jsem, že i když člověk ujde mnoho kilometrů s 15 kg na zádech necítí extra velkou únavu, stává se šťastnějším, je doslova nabitý energii a chutí do života, začíná vnímat drobné detaily, souvislosti, vidí běh události v nových barvách a řešení zdánlivě neřešitelného se zobrazuje doslova před očima.
Když putuji krajem, jsem šťastná. Když bloudím, objevuji zvláštní krásná místa. A věřte nebo ne, s každou poutí jsem o trochu jiná. Putováním lesy, loukami je totiž plné znamení, tajemství a mnohdy i zázraků.
Taťana
V levém sloupci naleznete krátké popisky mých poutí. Bohužel někde mi chybí doprovodný text.
Do mého osobního příběhu patří také dva příběhy dospívajících - mých synovců. Vhodné čtení pro dospělé, kteří mají dospívající děti a rozvádějí se nebo zůstali sami bez partnera na výchovu dítěte.
Můj život a jeho změny po smrti otce - retrospekce
