Putování zemí s nebesy
Ve školním roce 2014-15 jsem působila ve Výchovném ústavu v Obořišti jako učitel všeobecných předmětů. Původně jsem tam chtěla být Etopedem, ale osud tomu chtěl jinak. Osud totiž moc dobře věděl kam patřím. Měla jsem se potkávat se zraněnými dušemi dospívajících hochů. Potřebovali jsem to všichni. A tak to bylo. Dnes vidím, že to 100%-tní intenzívní desetiměsíční výcvik. Pět dní v týdnu, hodinu co hodinu jsem byla konfrontována s agresí, zlobou, nenávistí, násilím, vulgárním chováním, podvody, lží, manipulací, nedůvěrou, podlostí, strachem, ale také s touhou být milován, milovat, přátelit se, zranitelností, a jak jsem postupem času poznala, i touhou po laskavosti, pochopení. Prostředí Výchovného ústavu bylo pro mě nesmírně náročné. Myslím, že jsem se nenechala strhnout do proudu řeky negativních emocí a manipulativních praktik, že jsem čelila nepřízni prostředí statečně, i když někdy se slzami v očích.
Vždy po ukončení výuky jsem se svou přítelkyní Ashley, společnice na cestě musela do polí. Měla jsem tam svoje místečko u malého krmelce. Vytáhla jsem si hrst suchého voňavého sena, ustlala si na zemi, ulehla, a třeba i dvě hodiny koukala jen tak, tupě, do nebe.
Často jsem chodívala s Ashleynkou ke Kocábě. Byla tam krásná louka. Lehla jsem si do trávy, poslouchala zvuky tekoucí vody, šumění listí v korunách stromů a hlasy dravců, kteří mi dodávali sílu vidět svět z jiné perspektivy. Byla jsem za to vše vděčna, bez těchto přátel bych nápor negativních emocí vůbec nezvládla.
Jednoho dne jsem si vyšla na celodenní očistu. Pamatuji si, že jsem se vydala do lesa mimo vychozenou cestičku a tam pak objevila nádherné místečko plné slaďoučkých lesních jahod, a když jsem pak vyšla z lesa a ulehla do trávy před mýma očima začínalo právě nebeské představení. Přišla jsem v pravou chvíli. Básník se okamžitě probral a začal psát. Báseň Putování Zemí s nebesy byla na světě.
Galerie fotografii zde a další fotografie naleznete níže.
