Voděradské bučiny

Už sám název napovídá, že tento les je plný buků milujících vodu. A věřte nebo ne, je to opravdu tak. Voděradské bučiny, přítomností silné mystické energie, mě uvedly do tajemství putování lesem. Spolupodílely se na objevování Poutníka ve mě.
První noc v lesích, kterou jsem kdy vůbec spala byla právě v oněch bučinách. Tehdy mě doprovázela má přítelkyně Ashley. Přiznávám ještě jsem trochu měla obavy, a tak jsem se domnívala, že s Ashley budu mít pro strach uděláno.  Překvapením bylo, že já jsem se vůbec nebála, ale Ashley byla celá vyplašená. Když se zcela setmělo a les ztichl, tak jak to jen les umí, a zachrastělo listí nebo praskla  větvička, Ashley byla schopna vystartovat s myšlenkou "RYCHLE PRYČ TADY STRAŠÍ". Takže celou noc jsem ji musela tichounce uklidňovat a hladit. Klepala se jako zulc. Musela jsem si pevně držet na vodítku. Ležela na mě nalepená jako ustrašené dítě. Jak bych v tomto případě mohla mít strach, no řekněte sami.
Možná právě proto jsem byla v příštím spaní v jiném lese daleko odvážnější.